Před asi dvěma dny se zatoulal k hradu Torua z lesů okolo vrrk. Vojáci ho samozřejmě urychleně odpravili, neboť ohrožoval selky a ty se nemohly pořádně soustředit na svou práci. Však k údivu všech onen vrrk nesl v kapse (jo, podle LPho vrrci mají kapsy) velkou černou šupinu! Hradní mnich byl nadšením bez sebe a hned radil Toruovi, aby ho s tou šupinou vyslal na oltář, že z ní prej vyvolá kupříkladu obřího kance, který zasytí půl království. Tu se do toho ale vložil starý, moudrý rádce a povídá: „Velké černé šupiny, králi, se dnes už moc nevidí. Dej si pozor! Jsou pozůstatkem dávných věků, kdy zemi pustošila Černá vojska černokněžníka Atoma a mohou být začarovaná temnou magií!“
Inu, Toru dal na rady rádce a ještě téhož večera vyslal šermíře z hradní stráže a věrného přítele, stavitele Bořka, k alchymistům, aby zjistili, jak s takovou šupinou naložit. Sic jim cestu osvětloval úplněk, dorazili na místo až zhruba hodinu po půlnoci, kdy už většina z alchymistů spala. Oba poslové tak museli vyčkat do úsvitu, kdy z hnědé chýše vylezl rozespalý stařec s mohutným bílým plnovousem, shodou náhod alchymista jehož oborem jsou draci. Stavitel Bořek se okamžitě chopil slova a popsal problém. Jakmile dokončil své vyprávění, zavládlo ticho. Evidentně zaskočený alchymista několik desítek vteřin nehybně stál na místě, skoro až vyděšeně zíral na stavitele a šermíře a jako když bičem mrskne se znenadání rozběhl do své chýše, kde několik minut divoce přehraboval svitky, pergameny, listoval knihami…
„Zničte ji!“ zamumlal alchymista pod vousy. „Tu šupinu musíte okamžitě zlikvidovat,“ opakoval neodbytně.
Alchymista pomalým krokem vylezl z chýše nesouce v chvějících se rukou sytě černou knihu s pozlaceným lemováním.
„Černé šupiny oproti jiným obecně známým šupinám v sobě skrývají speciální vlastnost,“ četl alchymista, „pocházejí totiž z velkých černých draků. Ti se však v přírodě přirozeně vůbec nevyskytují a mohou vzniknout pouze tak, že draci jiných, přirozeně se vyskytujících barev, jsou začarováni temnou magií. Když je jednou něco pod vlivem temné magie, nelze to zvrátit. Tato černá šupina,“ pokračoval už svými slovy, „která nejspíš dlouhé roky spala pohozená někde v lesích, má v sobě stále zbytky dávného zla. Takže, pokud se dostane do kontaktu s lidmi či zvířaty, dokáže jim zcela zatemnit mysl.“
„Tak proto ten vrrk tak vyváděl!“ vykřikl šermíř. „Jednomu zbrojnoši uhryzl kus paže, druhého rozpáral v obličeji, když se ho snažili zkrotit.“
„A jak tu šupinu teda můžeme zničit, mistře?“ zeptal se stavitel Bořek.
„Vyšlete četu vojáků a nejschopnějšího mnicha v zemi s tou šupinou na oltář. Tam ji obětujte Bohům, ale pozor! Je více než pravděpodobné, že vám za ni Bohové sešlou černou jednotku – dost možná černého šermíře, léčitele či střelce a nebo dokonce čaroděje. Ať to bude cokoliv, bude náročné jej zkrotit. Však jiná cesta neexistuje. Pokud tu šupinu nezničíte, postupně zahalí celé království temnota a kdo ví, možná opět povstanou dávné síly.“
Šermíř se stavitelem se tedy urychleně vydali zpět k hradu. Když okolo deváté hodiny ráno dorazili, čekal je nepěkný pohled. Už zdáli byly pozemky krále Torua zahaleny tmou. Náměstí, tržiště i pole zela prázdnotou. Torua a jeho rádce našli na pokraji sil ve věži. Bořek Toruovi převyprávěl vše, co se dozvěděli o šupině od alchymisty. Toru skomírajícím hlasem pronesl: „Vyšlete havrany do okolních království. Oslovte naše spojence, ať sem vyšlou jezdce a neprodleně dopraví šupinu na oltář. Zároveň vyhledejte nejmoudřejšího mnicha v zemi, který šupinu obětuje Bohům. Je naší poslední nadějí.“
V interní klanové soutěží zvítězil hráč berserk900 a prokázal tak, že právě jeho mnich je ten nejmoudřejší široko daleko. Nyní jsme všichni zvědaví, co mu za onu černou šupinu Bohové nadělí.
